Hola, hola, hola, šestá liga volá...!

Jaro 2009

Neskromné cíle DUCKů se staly skutečností, ti v sedmé lize strávili jen jedinou sezonu, aby se opět posunuli o metu výš. Postup se ale zdaleka nerodil nijak snadno, náš mladý tým brzy zjistil, že do sedmé ligy se dostane buď ten, kdo něco málo umí, nebo ten, kdo vám aspoň pořádně nakope. Většina soupeřů se řídila heslem druhým, zápasy byly urputné, někdy s dobrým, někdy se špatným koncem pro nás. Výkony byly (bohužel) často velmi ovlivněné absencí dvou pilířů Honzy Doležala a Petra Hakla, kteří se starají o tvoření akcí. Bez nich vypadala naše hra často velice kostrbatě a rozháraně a často jsme na to také dopláceli. Co se soupisky týká, byla doplněna o jména Michala Řeháka a Ládi Typlta. První jmenovaný se měl původně starat o ofensivní výpady, nicméně zjistilo se, že lepší uplatnění má v bránění. Láďa se zprvu trochu hledal (tedy nebylo ale pochyb, že, už vzhledem k postavě, to obránce nebude), ale když se přestal bát kombinace a soupeřů, začalo to s nim šlapat. Kádr se ustálil na deseti lidech, ale i tak jsme měli zbytečně často nervy, jestli se vůbec na zápas sejdeme. Nakonec jsme se ale sešli na všechny zápasy.

Hned v prvním zápase jsme pocítili, že letos to bude o bojovnosti. Přestože Viktorčin smích nasadil i trumf jménem Třímetr, neprosadil se a výhra 1:0 nás měla nasměrovat ke koukatelnějším zítřkům. O dva dny později jsme si trochu odlehčili a v přáteláku proti chvástavým Prosím, nesmějte se, jsme si s chutí zastříleli. Devatenáct gólů v jejich síti a čistý štít u nás bychom ale radši uvítali v lize, kde nám často chyběli. Jako třeba v zápase třetího kola proti prvnímu postupujícímu Blizzard ZM, ve kterém jsme prohráli 1:3, když nám M. Otepka Michňa vstřelil hattrick. Pokud si dobře pamatuju, šancí jsme měli habaděj, ale neproměnili jsme je a naopak jsme zbytečně chybovali vzadu. Bojovnost a vyhrocenost byla znát i v předchozím kole, kdy jsme v Běchovicích porazili Basta fidli B až gólem v samém závěru. Soupeř City Lhotka FC byl sice taky tvrdý, taky měl silné řeči, snažil se vyprovokovat bitku a tak dále, ale šest banánů v jeho síti bylo jasným argumentem. Nicméně pak se stalo cosi nepochopitelného, když jsme prohráli na škvárovém Pankráci 3:2 s nakonec posledním týmem naší skupiny, který získal jedinou výhru... Colo Colo měli navíc neodpískané zápasy a soutěž tak dokončili s bodovým "ziskem" -3 body. Třetí prohra s druhým postupujícím celkem Devils of Zderaz byla sice poslední, ale také trpká. Zápas se vůbec nevydařil R. Prokopovi a lacině pomáhal soupeři ke skórování, útok se snažil, jak mohl, ale v pěti proti sedmi to prostě nešlo.

Od té chvíle se ovšem věci otočily. Zápasy byly poměrně jednoznačné, ačkoli to tak gólově vypadalo jen třikrát (5:0 proti doposud prvnímu celku M16 AC FC, 3:0 vs. R.I.P., 10:2 vyfasovala bezmocná Sestra Sojka). 4:2 bylo konečné skóre zápasu s Petrovicemi A. Šli jsme si za postupem sebevědomě, ale s pokorou, ale před posledním zápasem už jsme měli vše ve svých rukou - vyhrajeme, postupujeme. Proti chtěli být borci ze Stars Beer a nejlepší střelec skupiny Skramuský (16), který také nám jeden kousek nadělil po nedůrazu v obraně povedenou střelou z úhlu do horního rohu branky. Byl to gól na 1:1, opět na hřišti v Pankráci, 15 minut před koncem zápasu, před koncem sezony. Drama trvalo šest minut, než prorval masu před brankou soupeře Dolly a v úplném závěru zápasu pojistil vítězství a postup střelou z poloviny hřiště do odkryté branky Peťa Hakl.

Celková bilance 8 výher, 3 prohry, skóre 40:16. Postup ze třetího místa byl tvrdě vybojován a my už se těšíme na další výzvu, kterou nabídne šestá liga.